Newcastle upon Tyne
Newcastle upon Tyne, často zkracovaný jen na Newcastle, je město a metropolitní distrikt rozkládající se na severním břehu řeky Tyne v regionu Severovýchodní Anglie.
Rytina z roku 1832 Newcastle, v té době známý jako Pons Aelius, byl založen římským císařem Hadriánem. Pozůstatky valu, který nechal postavit na obranu před útoky ze severu, jsou v Newcastle viditelné dosud, zvláště podél West Road a dále na východ u Wallsendu.
Poté, co Římané opustili Británii, stalo se město součástí mocného anglosaského království Northumbrie a v té době bylo označováno jako Monkchester. Po několika konfliktech s Dány a zpustošení severní části města po vzpouře proti Normanům, byl Monkchester téměř celý zničen. Normané si uvědomovali strategickou polohu města, a tak Robert Curthose, syn Viléma I. Dobyvatele, zde nechal roku 1080 postavit dřevěný hrad, proto bylo město od té doby nazýváno Novum Castellum neboli také Newcastle.
Ve středověku byl Newcastle nejsevernějším anglickým opevněním. Kolem města byly postaveny kamenné hradby vysoké téměř 8 m na ochranu proti vetřelcům v hraniční válce proti Skotsku. Roku 1174 byl v Newcastle uvězněn skotský král Vilém I. Ve 14. století město odolalo třem útokům skotských vojsk.
Král Karel I. Stuart udělil městu právo těžit ve východní Anglii uhlí. Tento monopol umožnil Newcastle jeho rozvoj, ale měl vliv i na okolní města, což působilo rivalitu, která se projevuje doposud. V anglické občanské válce město Newcastle stálo na straně krále a roku 1644 bylo napadeno Cromwellovými skotskými spojenci. Vděčný král pak městu udělil právo používat motto Fortiter Defendit Triumphans (Triumf hrdinské obrany). Ironií osudu byl král Karel I. Skoty vězněn v Newcastle v období let 1646 až 1647.
Po krátkou dobu v 17. století Newcastle exportoval k pobřeží v severním Yorkshire velké množství moče na výrobu ledku pro textilní průmysl. V 18. století bylo město největším tiskařským centrem v zemi po Londýně, Oxfordu a Cambridge a Literární a filosofická společnost, založená roku 1793, svými erudovanými debatami a velkým počtem knih v několika jazycích předběhla Londýnskou knihovnu o půl století. Newcastle se stal největším producentem skla na světě. Největší podíl na rozvoji města v té době však měla jeho role jako významného exportéra uhlí.
V 19. století se hlavními obory rozvoje Newcastle staly stavitelství lodí a těžký průmysl a město se stalo významným činitelem průmyslové revoluce. Mezi inovace, které mají svůj původ v Newcastle a blízkém okolí, je možno zařadit bezpečnostní lampu, Stephensonovu první parní lokomotivu, elektrickou žárovku Josepha Swana, parní turbínu, která měla významný vliv na pohon lodí, a výrobu levné elektrické energie.
V druhé polovině 20. století došlo k poklesu významu těžkého průmyslu a velký podíl na ekonomice města mají kancelářské komplexy a maloobchody.
Rytina z roku 1832 Newcastle, v té době známý jako Pons Aelius, byl založen římským císařem Hadriánem. Pozůstatky valu, který nechal postavit na obranu před útoky ze severu, jsou v Newcastle viditelné dosud, zvláště podél West Road a dále na východ u Wallsendu.
Poté, co Římané opustili Británii, stalo se město součástí mocného anglosaského království Northumbrie a v té době bylo označováno jako Monkchester. Po několika konfliktech s Dány a zpustošení severní části města po vzpouře proti Normanům, byl Monkchester téměř celý zničen. Normané si uvědomovali strategickou polohu města, a tak Robert Curthose, syn Viléma I. Dobyvatele, zde nechal roku 1080 postavit dřevěný hrad, proto bylo město od té doby nazýváno Novum Castellum neboli také Newcastle.
Ve středověku byl Newcastle nejsevernějším anglickým opevněním. Kolem města byly postaveny kamenné hradby vysoké téměř 8 m na ochranu proti vetřelcům v hraniční válce proti Skotsku. Roku 1174 byl v Newcastle uvězněn skotský král Vilém I. Ve 14. století město odolalo třem útokům skotských vojsk.
Král Karel I. Stuart udělil městu právo těžit ve východní Anglii uhlí. Tento monopol umožnil Newcastle jeho rozvoj, ale měl vliv i na okolní města, což působilo rivalitu, která se projevuje doposud. V anglické občanské válce město Newcastle stálo na straně krále a roku 1644 bylo napadeno Cromwellovými skotskými spojenci. Vděčný král pak městu udělil právo používat motto Fortiter Defendit Triumphans (Triumf hrdinské obrany). Ironií osudu byl král Karel I. Skoty vězněn v Newcastle v období let 1646 až 1647.
Po krátkou dobu v 17. století Newcastle exportoval k pobřeží v severním Yorkshire velké množství moče na výrobu ledku pro textilní průmysl. V 18. století bylo město největším tiskařským centrem v zemi po Londýně, Oxfordu a Cambridge a Literární a filosofická společnost, založená roku 1793, svými erudovanými debatami a velkým počtem knih v několika jazycích předběhla Londýnskou knihovnu o půl století. Newcastle se stal největším producentem skla na světě. Největší podíl na rozvoji města v té době však měla jeho role jako významného exportéra uhlí.
V 19. století se hlavními obory rozvoje Newcastle staly stavitelství lodí a těžký průmysl a město se stalo významným činitelem průmyslové revoluce. Mezi inovace, které mají svůj původ v Newcastle a blízkém okolí, je možno zařadit bezpečnostní lampu, Stephensonovu první parní lokomotivu, elektrickou žárovku Josepha Swana, parní turbínu, která měla významný vliv na pohon lodí, a výrobu levné elektrické energie.
V druhé polovině 20. století došlo k poklesu významu těžkého průmyslu a velký podíl na ekonomice města mají kancelářské komplexy a maloobchody.
Mapa - Newcastle upon Tyne
Mapa
Státní území - Spojené království
 |
 |
| Vlajka Spojeného království | |
Významné kultury vznikaly na území dnešní Británie od neolitu. Důkazem je monument Stonehenge v jižní Anglii. Ve 4. století před n. l. přišli do země Keltové. V 1. století n. l. velkou část země ovládla Římská říše a zřídila zde svou provincii zvanou Britannia, která existovala do 5. století. Poté se země zmocnily germánské kmeny zvané souhrnně Anglosasové, kteří od 8. století čelili nájezdům Vikingů. Anglosasové pak podlehli Normanům, potomkům Vikingů, Franků a pořímštěných Galů ze severu Francie. Jejich invaze vedená Vilémem Dobyvatelem roku 1066 spojila Anglii s Normandským vévodstvím. Asi o sto let později tím byl umožněn vznik anjouovské říše dynastie Plantagenetů na obou stranách Lamanšského průlivu. Angličtí králové sice državy ve Francii postupně ztratili, podařilo se jim však ovládnout Wales a Irsko. Jindřich VIII. Tudor roku 1534 uvedl na Britské ostrovy reformaci a založil státní anglikánskou církev. Roku 1603 skotský král Jakub I. Stuart zdědil anglický trůn; později roku 1707 byly oba státy zákony o unii spojeny do Království Velké Británie. Anglická občanská válka (1642–1651) a slavná revoluce (1688) upevnily moc parlamentu a vedly k vytvoření konstituční monarchie. Británie se stala přední námořní, obchodní a koloniální velmocí, což v 18. a 19. století podpořila i průmyslová revoluce, která zde vznikla: byly tu zdokonaleny například tkalcovský stav a parní stroj a vynalezena parní lokomotiva. Americká revoluce (1776) a osamostatnění Spojených států sice Velkou Británii oslabily, přesto se v 19. století za dlouhé vlády královny Viktorie stalo Britské impérium největším a nejmocnějším státem světa. Ve 20. století byla Británie v obou světových válkách na straně vítězů, její koloniální říše se však rozpadla a roku 1922 se osamostatnila i Irská republika.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| GBP | Libra šterlinků (Pound sterling) | £ | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| EN | Angličtina (English language) |
| CY | Velština (Welsh language) |
